Technická kultura má na Pardubicku bohatou historii. V 16. století byly budovány vodní kanály, roku 1845 významnou měrou do rozvoje regionu zasáhla železnice, v roce 1903 byl v Pardubicích předveden první trolejbus na našem území, roku 1908 začala v Pardubicích fungovat první autobusová linka ve střední Evropě. Dnes se však často zapomíná na významnou technickou památku a sice poměrně rozsáhlou síť úzkorozchodných železnic tzv. "drážek". Pardubice byly tímto neobvyklým technickým unikátem protkány téměř 30 let od roku 1923 do roku 1952. Málokdo si už dneska vzpomene, že ulice Na drážce se jmenuje právě podle bývalé vojenské železničky, ze které se bohužel do dnešních dnů nezachovalo zhola nic. Celá tato úzkorozchodná vojenská železnice sloužila pro výcvik železničního vojska, které tehdy ve městě sídlilo, ale sloužila též pro přesun materiálu nebo dokonce pro regulaci toku Chrudimky. Tato vojenská trať měla rozchod kolejnic 600 mm. První úsek trati spojoval tehdejší vojenskou nemocnici Karanténu (dnes zde stojí sédliště Dukla) a vojenské cvičiště, které bylo situováno do prostoru mezi Chrudimkou a dnešní ulicí S.K.Neumanna. železniční pluk sídlil původně v prostoru Karantény. Později bylo vybudováno nové cvičiště právě poblíž Chrudimky. A právě tato zmiňovaná část drážky sloužila především pro přesun materiálu z Karantény do nového areálu. Trať vedla z oblasti dnešní ulice V Ráji, k ulici Pod břízkami, dále ke krematoriu, podél hřbitovů až k řece do oblasti nového cvičiště. Provoz v tomto úseku probíhal zejména v letech 1923 - 1934. Technické cvičiště u Chrudimky sloužilo především pro cvičení stavby železničních mostů přes Chrudimku. Celé cvičiště bylo protkáno množstvím kolejnic drážky, ale bylo zde i kolejiště normálního rozchodu s napojením na pardubické nádraží ČSD. Mohlo tak být zkoušeno i stavění mostů za pomocí těžkých lokomotiv ČSD. Byly zde vějířovitě vybudovány náspy a pilíře pro stavbu mostů. Koleje drážek byly postaveny také podél koryta Chrudimky, kde sloužily k regulaci řeky a taky pro pravidelné bagrování koryta. Trať drážky pokračovala od hřbitovů nejen do prostoru cvičiště, ale také přes Chrudimku do Pardubiček až k nemocnici, kde trať končila.Provoz cvičiště utichnul v období okupace. Součástí areálu byla i vojenská plovárna na Chrudimce u jezu pod Vinicí. Společenskému a sportovnímu životu zde sloužily různé pavilóny, konaly se zde plesy i koncerty, celý prostor byl řádně upraven. Po válce bohužel předalo vojsko areál do rukou Svazarmu a poté celý zchátral a zpustnul. Nejvýznamnější a nejznámější část této unikátní železnice však vedl do Polabin. Podotýkám, že názvem Polabiny byla dříve nazývána oblast podél řeky Labe. Trať byla postavena z důvodu, že stávající síť drážek byla pro výcvik nedostačující. Proto se roku 1926 započalo s výstavbou drážky k Labi, kde mělo být větvení po obou jeho březích. Nakonec bylo z původního plánu realizováno jen jakési torzo a tak se nepodařilo Pardubice se Sezemicemi spojit ani tramvají, ani kolejemi úzkorozchodné dráhy. Tato trať měla svůj výchozí bod na technickém cvičišti, pokračovala kolem tenisových kurtů pod Vinicí, překonala Chrudimku souběžně s tratí ČSD, podél železniční trati státních drah vedla podél Telegrafie, poté tuto trať ČSD podešla podjezdem, o kousek dále byla stanice "Familie" a dále vedla po ose dnešní ulice Na Drážce až k pracovně (věnici), kde byla stanice "Pracovna". Zde se trasa drážky dělila na dva směry. Jedna větev pokračovala přes Hůrka ke kanálu Halda a dále až k Labi. Zde byla stanice "V úzkém" a vodní cvičiště. Druhá větev vedla od pracovny k Haldě a dále k Labi do stanice "V úzkém". Celá tato trasa drážky byla zprovozněna v roce 1927. Celá drážka byla organizována dle předpisů ČSD, trať byla vybavena návěstidly, strážnými domky, mnohde i závorami a vlaky zde jezdily podle jízdních řádů. Hustota provozu byla značná, bohužel sloužila pouze vojenským účelům. Za války byla trať rozebrána. Po osvobození byla snaha trať obnovit, uvažovalo se také o využití pro rekreační účely. Roku 1948 byla trasa postupně opět obnovována, ale o rok později byla trať definitivně rozebrána. Na přelomu let 1952-53 byl provoz definitivně ukončen. Další částí vojenských drážek byla cvičná trať k Loučné. Zřejmě se jednalo o zamýšlenou trať do Sezemic a na Kunětickou horu. Drážka začínala na konci obce Hůrka a přes Haldu dorazila k řece Loučné, kde byla zřízena stanice. Zřejmě byly nacvičovány dvě trasy spojující tato místa. Tato drážka fungovala pouze v letech 1927 - 1935. Jednalo se pouze o provizorní spojnici. Kromě vojenských úkolů prováděla drážka také speciální přepravy. Jednou z nich byla roku 1928 přeprava balvanu pro pomník TGM. Podobně byl přepravován i kamenný obelisk pomníku padlým příslušníkům železničního vojska v letech 1937 - 1938. Tak to byla vzpomínka na jeden zapomenutý dopravní systém v Pardubicích.