21:00 - Na cestě po Kérale - S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na festival zasvěcený bohu Šivovi, za indickou rychlovýrobou palmového vína a rybařením, ke kterému jsou zapotřebí alespoň čtyři muži
20:00 - Domina - TV film ČR (2010). Napínavý detektivní příběh o podivných profesních i milostných vztazích v jednom moravském městě. (103 min)
20:30 - Začalo to v Los Alamos (1/2) - Dokument USA. Dne 16. července 1945 byla v Novém Mexiku odpálena první atomová bomba na světě. V srpnu 1945 byly atomové zbraně použity dvakrát proti cílům v Japonsku. Pak už naštěstí nastalo „jen“ ob
20:00 - Nestyda - Komedie ČR (2008). Milovaný manžel, starostlivý otec a populární moderátor televizní předpovědi počasí Oskar drží v ruce všechny trumfy úspěšného muže. Na obzoru je ale průšvih v podobě dívky s dokona
20:00 - Něco jako láska - Romantická komedie USA (2005). Oliver a Emily se prvně potkali před sedmi lety a už tehdy si uvědomili, že se k sobě snad ani nemohou hodit méně. Osud je však svádí znovu a znovu dohromady – bohužel,
23:00 - Rozhledna - Thriller Kan. (2008). Studentka psychologie se v dětství stala obětí únosce. (91 min)
Rozhlas tipy
13:05 - Mikulášovy průšvihy - Humorný příběh pro děti podle knihy René Goscinnyho a Jean-Jacquese Sempého. Překlad Tamara Sýkorová. Dramatizace Tereza Semotamová. Dramaturgie Hana Hložková. Hudba Mario Buzzi. Režie Jakub Maceček. Osoby a obsazení: Mikuláš (Jan Sklenář), Viktorín (Tomáš Sýkora), Augustýn (Jiří Valůšek), Kryšpín (Zdeněk Trčálek), Fridolín (Jiří Hejcman), Celestýn (Miroslav Černý), Tatínek (Martin Sláma), Maminka (Dita Kaplanová), Bábinka (Eva Jelínková), Učitelka (Andrea Buršová), Dohlížitel (Miroslav Černý), Prodavač (Michal Bumbálek), Prodavačka a Cizí paní na trhu (Sylva Siničáková), Pan Durda (Michal Bumbálek) a Paní Durdová (Sylva Siničáková). Natočeno v Českém rozhlase Brno v roce 2011. (53 min)
20:00 - Milá paní Olgo Scheinpflugová... - 1 dopis - 2 hry Michal Haymann: Jediný tón Přeložil Evžen Turnovský. Hudba Miloslav Ducháč. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Roll.
Účinkují: Olga Scheinpflugová, Vladimír Hlavatý, Slávka Budínová, Jaromír Spal, Bohuš Záhorský a Felix Le Breux. Natočeno v roce 1967.
LEV:
První polovina týdne vám vytvoří příležitost vyřešit problémy v intimním partnerství. Důležité ale bude o tom, co se vám nelíbí diskutovat, nenaznačovat, ale přesně pojmenovat! Druhá polovina týdne přeje cestování, a pokud jste nezadaní, je možné, že se například z lyžování v cizině nebudete vracet sami, budete zamilování až po uši.
O Velké pardubické již toho bylo napsáno mnoho, ale již není známo mnoho věcí o tzv. parforsních honech,
které zaplňovaly kulturní a společenský život v Pardubicích daleko dříve. V první polovině 19. století byly Pardubice
malé nevýznamné městečko, k jehož rušnému společenskému životu přispívala snad jen pardubická jízdní vojenská
posádka. Roku 1837 přišel do Pardubic plukovník František kníže Liechtenstein, který se usadil v rozsáhlém dvoře na Zeleném
předměstí. Roku 1841 se oženil s hraběnkou Julií Potockou. Aby se jeho choť nenudila, uspořádal kníže Liechtenstein 15.
září 1841 parforsní hon na jelena. Spolu s plukovníkem Clam-Gallasem a knížetem Auersperkem ze Slatiňan položili základ
Pardubické parforsní společnosti. Štvanice se konaly od začátku října do vánoc čtyřikrát v týdnu za smečkou na jelena a jednou
na zajíce. K prvním honům se používalo 36 psů a 140 koní. Při honu byl jelen dostižen, nikoliv zraněn či zabit. Parforsní jeleni byli chováni
ve zvláštní oboře ve Slatiňanech. Tato zábava vzbuzovala v Pardubicích vzrušení a údiv, ale vedla také ke zdražení potravin,
zboží a bytů. Na druhou stranu do města putovalo více peněz od účastníků honů. Některé hostince ve městě se záhy změnily
v nákladné hotely po vzoru lázeňských míst. Mnozí šlechtici si ve městě zakoupili domy, jako např. hrabě Kinský či Furstenberg. A
jelikož kvalita cest v té době nebyla valná, mnozí zde bydleli po celou dobu honů. Během honů byly také často způsobeny škody na majetku, ale i
na to parforsní společnost pamatovala. Byl vypracován zvláštní formulář, podle kterého byly vypláceny polní škody. Do
určitého pardubického hostince byli sezváni všichni poškození a na místě jim byla částka vyplacena. Díky bouřlivým
revolučním událostem se hony v letech 1848 - 49 nekonaly. Také roku 1866 v důsledku pruské okupace se hony nekonaly. V té
době byl vůdčí osobností honební společnosti princ Egon Thurn-Taxis. Jezdci používali jako výstroj červené kabáty s modrým
sametovým límcem s knoflíky ze žlutého kovu s monogramem P.H.C. značící "Pardubitzer Hunting-Club" (Pardubický
honební spolek). Roku 1874 se pardubických honů zúčastnil i císař s císařovnou a pobyli v Pardubicích několik dní.
V témže roce vznikla také Velká pardubická. Z úspěšných koní, kteří doběhli dne 5. listopadu 1874 do cíle velké, byli také
tři koně, kteří se pravidelně zúčastňovali pardubických parforsních honů. V roce 1876 se parforsní hony, stejně tak jako
Velká pardubická pro velké mrazy nekonaly. Od roku 1898 se mohlo zúčastnit jednoho honu až 15 vojenských důstojníků.
Povětšinou to byli důstojníci z pardubické posádky. Den sv. Huberta byl v Pardubicích slaven. Hubertovský jelen dostal mašličku
na rohy, jezdci byli slavnostně oblečeni a večer byla v kasinu, které bylo také majetkem parforsní společnosti, pořádána
slavnostní hostina a tanec. Zvěř určená k honům byla uzařena v malé ohradě, která byla až do osmdesátých let 19. století
blízko akciového pivovaru. Od roku 1899 byla výše akcií upravena z 1000 korun na 1300 korun. Částka byla splatná k 1. lednu
a k 1. říjnu jednou polovinou a každý akcionář mohl používat pro hony jen tolik koní, kolik měl akcií. Z této částky byly
také hrazeny škody způsobené při honech. Dne 6. prosince 1913 byl uspořádán poslední parforsní hon parforsní společnosti,
který se uskutečnil poblíž Bohdanče. Díky první světové válce byl provoz honební společnosti zcela omezen. Jezdci i koně
byli povětšinou povolány do války. Rokem 1917 skončilo období pro placení akcií. Po válce již nebyla činnost parforsní společnosti
obnovena. Prázdné byty a kasino byly zabrány.
Nepropásněte
8. 2.
Klub přátel Pardubicka pořádá ve středu 8. února další pokračování z cyklu Hovory o Pardubicku. Tentokrát se bude jednat o pokračování videokroniky města z roku 1997. Přijďte si zavzpomínat na to, čím žily Pardubice před patnácti lety. Ať to již byly povodně nejen na Pardubicku nebo otevření kostela sv. Bartoloměje po rekonstrukci.
Projekce druhé části videokroniky města roku 1997 se koná od 17 hodin v zasedací místnosti v prvním patře bývalého okresního úřadu na náměstí Republiky. Zvána je široká veřejnost, vstup je zdarma.
LEV: 
