Bude někdy zaveden ve vozech MHD v Pardubicích informační prvek tzv.teploměr,jako v Hradci,Praze a Brně a chytré elektronické zastávky,na solár.panely.
21:00 - Na cestě po Kérale - S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na festival zasvěcený bohu Šivovi, za indickou rychlovýrobou palmového vína a rybařením, ke kterému jsou zapotřebí alespoň čtyři muži
20:00 - Domina - TV film ČR (2010). Napínavý detektivní příběh o podivných profesních i milostných vztazích v jednom moravském městě. (103 min)
20:30 - Začalo to v Los Alamos (1/2) - Dokument USA. Dne 16. července 1945 byla v Novém Mexiku odpálena první atomová bomba na světě. V srpnu 1945 byly atomové zbraně použity dvakrát proti cílům v Japonsku. Pak už naštěstí nastalo „jen“ ob
20:00 - Nestyda - Komedie ČR (2008). Milovaný manžel, starostlivý otec a populární moderátor televizní předpovědi počasí Oskar drží v ruce všechny trumfy úspěšného muže. Na obzoru je ale průšvih v podobě dívky s dokona
20:00 - Něco jako láska - Romantická komedie USA (2005). Oliver a Emily se prvně potkali před sedmi lety a už tehdy si uvědomili, že se k sobě snad ani nemohou hodit méně. Osud je však svádí znovu a znovu dohromady – bohužel,
23:00 - Rozhledna - Thriller Kan. (2008). Studentka psychologie se v dětství stala obětí únosce. (91 min)
Rozhlas tipy
13:05 - Mikulášovy průšvihy - Humorný příběh pro děti podle knihy René Goscinnyho a Jean-Jacquese Sempého. Překlad Tamara Sýkorová. Dramatizace Tereza Semotamová. Dramaturgie Hana Hložková. Hudba Mario Buzzi. Režie Jakub Maceček. Osoby a obsazení: Mikuláš (Jan Sklenář), Viktorín (Tomáš Sýkora), Augustýn (Jiří Valůšek), Kryšpín (Zdeněk Trčálek), Fridolín (Jiří Hejcman), Celestýn (Miroslav Černý), Tatínek (Martin Sláma), Maminka (Dita Kaplanová), Bábinka (Eva Jelínková), Učitelka (Andrea Buršová), Dohlížitel (Miroslav Černý), Prodavač (Michal Bumbálek), Prodavačka a Cizí paní na trhu (Sylva Siničáková), Pan Durda (Michal Bumbálek) a Paní Durdová (Sylva Siničáková). Natočeno v Českém rozhlase Brno v roce 2011. (53 min)
20:00 - Milá paní Olgo Scheinpflugová... - 1 dopis - 2 hry Michal Haymann: Jediný tón Přeložil Evžen Turnovský. Hudba Miloslav Ducháč. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Roll.
Účinkují: Olga Scheinpflugová, Vladimír Hlavatý, Slávka Budínová, Jaromír Spal, Bohuš Záhorský a Felix Le Breux. Natočeno v roce 1967.
STŘELEC:
Dejte si pozor, aby z vás hlad po nových informacích neudělal sběratele drbů a klepů v první polovině týdne. Spíše se zamyslete nad tím, zda není správný čas rozšířit si vzdělání, například formou studia cizích jazyků, nebo se zdokonalit v práci s počítačem. Druhá polovina týdne přeje nezadaným, a bude to příslovečná láska na první pohled! Může to ale i znamenat, že se naprosto nečekaně dozvíte o dalším přírůstku do rodiny!
Rubrika je připravena ve spolupráci s Klubem přátel Pardubicka.
U Bíleho koníčka
Dům čp. 60 na Pernštýnském náměstí patří k nejstarším ve městě. Byl vystavěn s gotickou šenkovnou po požáru města roku 1507 purkmistrem Janem Románem. Označení "duom Románovský" se používalo pro tento dům prakticky celé 16. století. Koncem století 18. kupoval Jan Bělský "dům várečný od pradávna s právem hospodským neb Eikehrhaus u Bílého koníčka s šiltem nazvaným" za 3700 zl. Název je legendárně vykládán tak, že prý zde na frýdlantského vévodu Albrechta z Valdštejna čekával kočár tažený bělouši tehdy, když na pardubickém zámku vedl velezrádná jednání s Jaroslavem Sezimou Rašínem z Rýzmburka proti Habsburkům. O starém právu hospodském a zájezdním je na domě zápis teprve roku 1795, podle prof. J. Sakaře se tak jistě stalo po vydání císařského patentu z 22. dubna 1775 o soupisu hostinských živností. "Bílý koníček" byl zájezdní hostinec největší v ohrazeném městě. V zadním traktu měl stáje, dvůr pro kočáry a povozy, což dodnes v letní zahradě připomínají selský povoz a chomouty. Nejživěji zde bylo o trzích a jarmarcích, kdy se v průjezdu hospody podle vzpomínek řídícího učitele F. K. Potěšila vystavovaly žánrové a dosti kýčovité barvotisky. Po druhé světové válce byly v domě převážně byty a kanceláře podniku ŘEMPO, restaurační provoz zde byl obnoven až po generální památkové rekonstrukci objektu v 60. letech 20. století. V přízemí byla restaurována velká sklípková klenba (pozdní gotika). V současné době je zde čínská restaurace.
Kavárna Evropa
Dnes známá kavárna i vinárna v Evropském spolkovém domě bývala na konci 19. a začátku 20. století Občanskou záložnou (založena r. 1863), jež pečovala o rozvoj živností a kulturního života města. Roku 1890 na místě dvou bývalých domů na Pernštýnském náměstí vystavěl budovu Občanské záložny František Desperát podle návrhu pražského stavitele Václava Kaury. Po roce 1901 byl k Občanské záložně přistavěn tzv. Žižkův dům podle projektu B. Dvořáka s plastikami Viléma Amorta . V období po roce 1948 byl palác Občanské záložny znehodnocen kancelářskými prostorami pojišťovny a Městského podniku služeb. Teprve velké společenské změny po listopadu 1989 umožnily vzniknout "Evropskému spolkovému domu," kde se nacházejí klubové místností, jazykové instituce a především restaurace či kavárna, kde je možno posedět u kávy či sklenky vína. Podle spisovatele JUDr. Karla R. Krpaty tu však již kdysi před Občanskou záložnou bývala hospůdka "U bílé růže", v jejímž prvním poschodí bydlívala vlastenecká manželská dvojice, městský lékař MUDr. Josef Bojislav
Pichl (ošetřoval r. 1845 po jeho úrazu hlavy stavitele železnic ing. Jana Pernera)
a Františka Bohunka Svobodová, která vešla do dějin české literatury pod pseudonymem Marie Čacká. Nájemci kavárny a vinárny Evropa jsou dnes pánové Vodička a Laušman. Ve vyhrazeném salonku tu lze dnes pořádat i svatby, přednášky, besedy atd.
Grand
V prostoru, kde dnes stojí obchodní a administrativní centrum GRAND, stával od r. 1753 domek, v němž se vybíralo clo. V roce 1869 byla tato celna přestavěna na hospodu. Její majitel Karel Patzelt si přivydělával kotlářstvím. Znak této profese -kotel -byl připevněn na dveře hospody a tak se tu začalo říkat "Hotel Kotel". V roce 1899 převzal hospodu Patzeltův syn František a zřídil v ní i noclehárnu. Tento dům byl zbořen roku 1914. V letech 1929-30 byl postaven na náměstí hotel GRAND - Okresní dům. Pro veřejnost byl otevřen roku 1931 při příležitosti průběhu Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu. Největší hotel ve městě měl 60 pokojů pro 100 hostů, měl svou restauraci a vyhlídku na hlavní třídu, byla zde velká kavárna, herna s několika kulečníkovými stoly nebo bar. Ve velkém sále pro 1200 lidí se konaly plesy, výstavy i politická shromáždění. Po mramorovém schodišti byl přístup do malého sálu a ke 3 klubovnám, jež se pronajímaly pro přednášky, svatby, výstavy a schůze. V předsálí se hrával
stolní tenis, druhé poschodí tvořily hostinské pokoje. Za armádních manévrů roku 1936 tu byl hostem I president republiky dr. Edvard Beneš a 24 srpna t.r. tu byla pořádána slavnostní večeře za jeho přítomnosti. Za nacistické okupace bylo dáno hotelu jméno VICTORIA (= Vítězství). V období komunistického režimu byl velký sál hotelu GRAND zneužit k pořádání nezákonných politických monstrprocesů 50. let. V 60. letech se stala oblíbenou, hlavně mezi mládeží, tzv. divadelní kavárna. Tam, kde za nacistické okupace hrával taneční orchestr J. Mangla, vystupovaly v 60. letech Olympic, Mefisto a další známé beatové kapely. Hojně navštěvovaným se stalo širokoúhlé kino SVĚT v suterénu hotelu (dnešní prostory supermarketu J. Meinl). Do traktu, sousedícího se Střední průmyslovou školou potravinářské technologie, se nastěhovaly kanceláře OV KSČ a redakce jeho listu ZÁŘ, sídlily tu i některé organizace Národní fronty. Po společenských změnách v listopadu 1989 ustal provoz hotelu i kina. Teprve Pražská správa nemovitostí roku 1999 po rozsáhlé a nákladné rekonstrukci objektu otevřela v bývalém hotelu největší obchodní a administrativní centrum východočeského regionu GRAND logem "Nákupy plné zážitků". Občerstvení a pohoštění najdou nyní návštěvníci až pod střechou v restauraci FAST FOOD. V přízemí se pro občerstvení nachází pouze ZANZIBAR.
Starý GRAND tak žije zajímavým novým životem. Sídlí v něm více než 50 obchodů.
Hotel Střebský
Při cestě po třídě Míru k Zelené bráně se na pravé straně nachází nově zrekonstruovaný dům známý jako Alfredo nebo Žralok. Jde o historicky známý dům s původním názvem "U zlaté růže", který do podoby palácového hotelu přestavěl Josef V. Střebský roku 1888. Původní šenk a zájezdní hostinec tak ustoupil hotelu s první pardubickou kavárnou. Ta byla umístěna v prvním poschodí, měla štukové stropy a vysoká okna. Stala se místem společenských schůzek důstojníků pardubické posádky, šlechticů i zbohatlých měšťanů. 21. ledna 1906 se v hotelu konal za účasti T. G. Masaryka ustavující sjezd České strany pokrokové. V majetku rodiny Střebských byl hotel do roku 1915.
V hotelu se scházela pravidelná stolní společnost, zvaná hetmani. Patřívali k ní mmimo jiné architekt Boža Dvořák, advokát a starosta
města v letech 1899 - 1906 JUDr. Antonín Formánek, pardubičtí lékaři, lékárník Jakub Vítek, městský policejní rada dr. Novák, duchovní správce v Zemské donucovací pracovně P. Hruška, ale také malíři Mikoláš Aleš, Vojtěch Bartůněk, malíř staré Prahy Václav Jansa, sochař Vilém Amort a jiní. A jaké byly tehdy ceny v restauraci? Vepřová s knedlíkem a se zelím byla za 50 kr., obložený anglický biftek za 80 kr., půllitr plzeňského piva stál 13 kr.
Roku 1917 koupil hotel Josef Sochor, původním povoláním řezník a uzenář, od roku 1915 starosta Pardubic. Po první světové válce byl hotel přebudován, kasino a kavárna byly zrušeny a sál v prvním patře začal být využíván pro různé výstavy. Bývalá hotelová klientela se vytratila, ve druhém poschodí byly zřízeny byty, společensky žil jen suterén odpoledními čaji o páté. V období po roce 1948 tu již dominoval jen proslulý bufet ŽRALOK s potravinářským obchodem. Společenský život a ruch se sem mohl vrátit až koncem 20. století, kdy byly zrušeny administrativní místnosti v prvním patře. Objekt byl s citem rekonstruován. Z reprezentačních prostor prvního patra se otevřel krásný výhled na hlavní pardubickou třídu, suterén opět ožil mládeží. V přízemí domu jsou umístěny obchody.
GASTROCENTRUM ALFREDO-ŽRALOK obsahuje dnes gourmet restaurant Alfredo, Kiwi salonek, Absolut bar a letní terasu. V suterénu domu se ve dvou lodích nachází Original Chivas Regal a bar Žralok - jeden z největších barů v Pardubicích . Ve druhém poschodí budovy sídlí redakce Evropského vydavatelství, kde vznikají noviny Buvár, Krajské noviny a Evropské noviny.
Doba, kdy tu na přelomu 16. a 17. století stával ještě Holubářovský dům, v němž snad kdysi pojedla císařovna Marie Terezie pardubické švestkové knedlíky, je nenávratně pryč. Socha sv. Jana Nepomuckého, která kdysi stávala před Holubářovým domem, byla roku 1888 v době výstavby palácového hotelu Střebský přenesena před kostel sv. Jana Křtitele, kde stojí dodnes.
Myslivecká restaurace
Fotografie představuje dům, který je dnes součástí sídliště Karlovina. V roce 1905 zde byl postaven Spolkový dům sociálně demokratické strany, zvaný též Dělnický dům. Byl postaven údajně na místě, kde v Jindřišské ulici stával hostinec "U Veverků". V přízemí Dělnického domu byly restaurační místnosti a velký sál, kde se hrávala divadelní představení.
V prvním patře byla přednášková místnost pro potřebu strany a jejích odborů. V sousedství v dnešní Hronovické ulici byl roku 1924 vybudován dům Dělnické tělocvičné jednoty (DT J), pozdější Závodní klub Tesly, dnes KD Hronovická. Ve velkém sále Dělnického domu vzniklo kino "Lido bio" s nejlevnějším vstupným ve městě. Za nacistické okupace se do Dělnického domu nastěhovala protektorátní NOÚZ (Národní odborová ústředna zaměstnanecká), ve dvoře domu byl zbudován kuželník. Po roce 1948 se stal Dělnický dům sídlem Českého svazu výrobních družstev a nové tzv. Myslivecké restaurace. Po listopadu 1989 byl Dělnický dům restituován ČSSD, jež tu měla svůj okresní sekretariát (dnes přestěhován do ul. Na Hrádku), dnes v objektu sídlí mnoho obchodních firem, kanceláří a řeznictví. Milovníci dobrého piva sem však nadále chodí za výborným Budvarem.
Do Hronovické ulice byla přistavěna rázovitá dřevěná česká hospoda.
Plzeňská restaurace
Na rohu Smilovy a Sladkovského ulice se nachází tradiční Plzeňská restaurace. Od roku 1911 byl jejím nájemcem skoro 30 let František Paul st., otec známého operetního zpěváka a režiséra Franty Paula. Restaurace byla umístěna v přízemí Národně sociálního domu a byla známá nejen dobrým pivem, ale i domácí českou kuchyní, zvěřinou atd.. Navštěvovali ji i lékaři z pardubické vojenské karantenní nemocnice, chodíval sem i slavný primář MUDr. František Messany. Za Protektorátu byl nájemcem Plzeňské pivnice Jaroslav Šín, po druhé světové válce tu byl známým vedoucím J. Mysliveček. Po listopadu 1989 byla stará restaurace zbourána a pardubickou společností MAXIM postavena roku 1997 nová. Ta má kapacitu 110 míst a je jedním z 8 článků řetězce Pilsner Urquell Original Restaurantů v České republice. Na zdech nové restaurace visí historické fotografie, kalendáře, reklamy a pivovarnické náčiní, vše z muzea plzeňského pivovaru. Jídlo tu podávají v netradičním keramickém nádobí od Aleny Dvořákové, na jídelníčku jsou tradiční české a místní speciality, typická jídla k pivu i jídla mezinárodní kuchyně. Restauraci provozuje společnost Gourmet Catering z Pardubic, jež využívá i podkroví budovy pro svatby, recepce a školení.
Imperial
Podnik s nedávno obnoveným historickým názvem byl postaven roku 1925 na místě bývalého hostince "Slávie" na rohu náměstí Čs. legií a Štefánikovy ulice. Hotel IMPERIAL otevřený v říjnu 1925 měl v přízemí restauraci, kavárnu a hernu, v suterénu pak podle vzpomínek K. Vinaře - Epšteina bar s dámskou obsluhou. V prvním a druhém patře byly hostinské pokoje (v roce 1940 jich bylo 40). První hoteliér František Kubů postoupil hotel Bohuslavu Novákovi, jenž jej proměnil na hotel hodinový, za Protektorátu vedla podnik B. Nováková. V letech 1931 - 32 byla v budově hotelu redakce a administrace fašistického listu "České směry."
Pamětníci si jistě vybaví, že po druhé světové válce tu sídlila tzv. revoluční Národní bezpečnost, jistou dobu po přestěhování z Dělnického domu i Krajská odborová rada a potom i Vysoká škola chemicko-technologická. Restaurační část bývalého hotelu Imperial sloužila dlouhodobě jako oblíbená dietní jídelna. Po roce 1989 se vrátil historický a tradiční název, který dnes používá Krušovická restaurace.
U Zlaté štiky
První stavba na místě dnešního hotelu Zlatá štika jstojí od roku 1661. Odkdy tu byl šenk, není přesně známo, ale určitě zde byl hostinec ve druhé polovině 19. století, neboť v době, kdy budova patřila od roku 1866 rodině Šmídů, hrávalo se tu podle dr. Pavla Theina divadlo. Hotel s kavárnou a restaurací byl důkladně upraven teprve po roce 1908 Antonínem Klotandou. Roku 1927 nový majitel František Katka přestavěl Klotandovu hospodu na moderní hotel (roku 1938 získal čestné 7. místo mezi všemi čs. hotely) a přistavěl velký sál. Tradice, servis na stříbře, personál na úrovni. Podle vzpomínek tiskaře J. Čížka se zde za první světové války mimořádně vyučovalo, protože školy byly zabrány jako
lazarety pro zraněné vojáky. Za první republiky se velký sál hotelu stal nejen místem reprezentačních plesů, ale i schůzí různých politických stran. Právě zde roku 1922 promlouval kriticky ministr financí JUDr. Alois Rašín na adresu některých čs. legionářů. Často zde schůzovala Národní obec fašistická za osobní přítomnosti svého vůdce R. Gajdy, 10. prosince 1930 tu řečnil např. předseda národně demokratické strany JUDr. Karel Kramář. Velký sál byl využíván i pro taneční hodiny, výstavní trhy a karnevaly.
V roce 1940 přestavěl celý hotel ing. arch. Karel Kalvoda. V roce 1944-45 byl velký sál hotelu přeměněn na ubytovnu tzv. národních hostů - německých uprchlíků z Třetí říše. Po válce se tu konaly i osvětově-vzdělávací přednášky. Po listopadu 1989 byl hotel restituován rodině Kafkově, která jej však roku 1995 postoupila nájemci Oldřichu Bujnochovi z Chrudimě. Hotel prošel novou rekonstrukcí s výraznou modernizací dokončenou v září 2000. Interiér ve stylu 30. let 20. století je na vysoké úrovni. Sloupový sál, Taxisův salonek, vinný sklep s bohatým archivem vín s 12 tisíci lahvemi... Cestu si sem našli i sportovci-jezdci Zlaté přilby a Velké Pardubické a jejich doprovod. Na degustacích a dalších vinařských akcích se tu scházejí i věhlasní znalci. Na jídelním lístku hotelu samozřejmě nechybí erbovní ryba podniku - štika.
Od ledna roku 2010 je novým nájemcem hotelu firma Bohemia Esox s. r. o.
U Haldy
S růstem města a hlavně výstavbou bývalé Zemské donucovací pracovny vznikl na rohu Husovy a Bezdíčkovy ulice hostinec "U Nováků" navštěvovaný mimo jiné i zemědělci ze Sezemicka při dopravě jejich produktů na pardubické trhy. Majiteli bývali od roku 1923 výrobce sodovek a limonád Jindřich Hemerka a v období druhé světové války a po ní B. Kožený. Dnes hostinec "Na Haldě" provozuje I. Mazánková, specialitou jejího podniku jsou country večery k poslechu a tanci a pivo Samson.
U Kohoutků
V Husově ulici stávala stará hospoda s tabulí "Hostinec u Haldy Josefa Tichého" (dům byl postaven roku 1737). Manželé Tichých byli majiteli od roku 1907, hosty obsluhovala osobně paní Filoména Tichá. Hospoda měla zahradu a stáje pro koně, před domem bývaly jesle pro koňský obrok. V zahradě hospody rostlo 5 velkých ořechů, byly v ní stoly se židlemi a také kuželnik. V přízemním stavení byl prostorný lokál a u zdi stával stařičký orchestrion. Původní budova hospody byla při přestavbě Husovy ulice roku 1929 stržena a postaven nový patrový dům s restaurací. Od roku 1923 se tam však již podle nového majitele říkalo "U Kohoutků" (František Kohoutek se oženil s Annou Tichou). Po listopadu 1989 byla provozovna upravena na Original Pilsner Restaurant a rozšířena o penzion. Používá však nadále tradiční název "U Kohoutka" a ve štítě jej má i krásně znázorněného. Podnik provozuje PAR DAM s r.o. (pp. Možíš a Daniel).
Rybárna
V rámci Východočeské výstavy v roce 1903 byla vybudována na břehu Matičního jezera restaurace zvaná Rybárna. Po ukončení výstavy nebyla řadu let využívána a teprve roku 1919 se stala oblíbenou. Pravidelně se tu scházívali ke svým přátelským setkáním členové vedení Ústřední matice školské, po níž bylo nazváno jezero. Matice řadu let organizovala na jezeře zimní bruslení a výtěžek používala ve prospěch dětí z chudých rodin či menšinových škol v pohraničí. V létě se sedávalo venku při večerním osvětlení, před hostincem vznikl taneční parket. V zimě sloužila Rybárna jako šatna a ohřívárna mladých bruslařů a hokejistů. Podle tiskaře J. Čížka se bruslívalo i za zvuku flašinetu. Posledním nájemcem Rybárny před jejím zrušením byl p. Bobčík, v 50. letech 20. století byla restaurace pro havarijní stav stržena. Po listopadu 1989 tu vyrostla podle projektu ing. arch. Miroslava Petráně ml. nová Rybárna, jež nabízí návštěvníkům rybí speciality, večery s živou hudbou, hlavně country, salonek pro svatby a abiturientské srazy atd. Zvláště živo je tu při jarních rybářských závodech a v zimě, kdy se zde bruslí. Milé a uklidňující je
i posezení u velkého akvária s tropickými rybami pod rybářskými sítěmi plnými lastur a mušlí. Rybárna patří Českému rybářskému svazu a v současné době ji provozují P. Kubíček a K. Ševeček. Navštěvována je i letní terasa s krásným přírodním výhledem na Matiční jezero s rozkvetlými lekníny.
Klub přátel Pardubicka pořádá ve středu 8. února další pokračování z cyklu Hovory o Pardubicku. Tentokrát se bude jednat o pokračování videokroniky města z roku 1997. Přijďte si zavzpomínat na to, čím žily Pardubice před patnácti lety. Ať to již byly povodně nejen na Pardubicku nebo otevření kostela sv. Bartoloměje po rekonstrukci.
Projekce druhé části videokroniky města roku 1997 se koná od 17 hodin v zasedací místnosti v prvním patře bývalého okresního úřadu na náměstí Republiky. Zvána je široká veřejnost, vstup je zdarma.
STŘELEC: 
